čtvrtek 17. prosince 2015

San Francisco



Zpět do LA jsem se dostala autobusem a měla jsem v plánu zůstat tam na noc, abych mohla odjet autobusem do San Francisca. Ale začala jsem mít strach nejen ze svých možných spolupasažerů, nýbrž také z ohňů, kvůli kterým by cesta mohla trvat ještě déle. Nakonec jsem si koupila letenku a vyrazila. Překvapilo mě, že na LAX mě odbavili během 10 min a zbavili mě zavazadla hned při příjezdu k dveřím letecké společnosti. Po příletu jsem si chtěla zavolat Uber, ale pochopila jsem, že mě všichni odmítají, protože stojím na arrivals, kde oni nesmějí přijet (takže užitečná rada je jít na departures). A přesně tam mě na jeden den začalo opouštět štěstí. Při příjezdu do hotelu mi nepřijali ani jednu kartu (i když na nich byly peníze, nešly mi ani vybrat), a tak jsem vytasila 200 dolarů a rozhodla se zmizet hned druhý den do dalšího Airbnb. Bohužel, hotely jsou v SF hrozně drahé a za těch 200 dolarů jsem dostala pokoj v docela dost špatné čtvrti blízko u centra (Sutton street 25, myslím). Připadala jsem si jako Jack Kerouac nebo Bukowski, na těch nejhorších místech a zmohla jsem se už jen projít blízké China Town. 

I got back to LA by bus and I had in my plan to stay over the night, so that I could go by bus to SF. But slowly I started to be afraid of my fellow-travellers and wildfires that could make my journey even longer. In the end, I bought a flight and I was surprised that my baggage was checked in in 10 minutes, right after my arrival to the door of the travelling company. After arriving I wanted to call Uber but everyone was turning me down when I found out they probably cannot go to the arrivals (so the useful advice is to go to departures). But that’s exactly when my good luck started to leaving me. After arriving to the hotel, all of my cards were also turned down (despite the fact that there was money on them), so I paid 200 bucks and decided to move to another Airbnb. Unfortunately, the hotels in SF are very expensive and it paid me the hotel in 25 Sutton Street, I guess, which was unsatisfying hole somewhere in financial district. I felt like Jack Kerouac or Bukowski, in the worst place and I could only walk to the China Town, which was nearby. 


Me volví atrás a LA en autobús y había tenido en mis planes que iba estar allí durante la noche para poder coger el autobús hacia San Francisco. Las historias que oí me dieron un poco de miedo de mis compañeros de viaje y de los incendios. Finalmente, me compré un billete para SF y me sorprendí mucho que mis maletas estaban embarcadas durante 10 minutillos después de haber llegado a mi compañía de vuelo. Después de aterrizar, quería pedirme Uber pero todo el mundo me lo rechazó (así que mi consejo es ir directamente a departures donde os pueden coger). Y esto es exactamente el momento cuando me abandonó mi suerte. Después de llegar a mi hotel, todas mis tarjetas estaban rechazadas, aunque estaba dinero allí, así que pagué 200 dólares y decidí a buscarme otro Airbnb.  Los hoteles in SF son muy caros y este era en la calle 25, Sutton y era horroroso. Está localizado en el barrio financiero y era una ratonera camión. Me sentí como si fuera Jack Kerouac o Bukowski, en el lugar peor y tenía solo la fuerza para darme un paseo a China Town que no estaba muy lejos.
 

neděle 22. listopadu 2015

Grand Canyon



Během smutných dní jako jsou tyto, ráda vzpomínám na ty chvíle, kdy stojí zato žít. Třeba ty, kdy je vaší největší starostí válet se u bazénu na střeše v Las Vegas a objednat si výlet do Grand Canyonu. Nejlevnější způsob, jak se dostat k South Rim (nejznámější části) bylo přes http://www.grandcanyontours.com/ a nemohla jsem si stěžovat. Během pár hodin vše zařídí a ráno Vás vyzvednout přímo v zadním vchodu Stratosphere. Cesta byla zvláštní a dlouhá. Minulo nás několik pásem počasí, od největších veder po trochu deště přímo v Grand Canyonu. Měli jsme zajištěný oběd a během něj vznikl stůl single lidí z celého světa, všichni se vydali podniknout tzv. „typical west coast thing“. Kousek jsme se projeli i po slavné Route 66, jež končí v Santa Monice. Hned po vjezdu do národního parku Grand Canyon jsme spatřili jeleny wapiti (elks, snad to překládám dobře J ). Když poprvé spatříte Grand Canyon, připadáte si jako malý mraveneček a hned po tom Vám naběhne husí kůže z toho, co jsou někteří lidé ochotni udělat pro dobrou fotku. Je to úžasný pohled, jeden z těch, který by měl každý spatřit, pokud má možnost. Mám ráda města, ale příroda umí vyrazit dech. Měli bychom si jí více vážit.
Fotka zveřejněná uživatelem Ester (@ester9393),

Fotka zveřejněná uživatelem Ester (@ester9393),
During sad days like these I like to remind myself times that are worth living for. For example, those when your biggest trouble is loll about swimming pool in Las Vegas and book trip to Grand Canyon. The cheapest way how to get to South Rim (Grand Canyon’s most famous part) was with http://www.grandcanyontours.com/ and I couldn't complain to anything. In the course of few hours they are able to manage everything and pick up you in the back entrance of Stratosphere. We (me and a group of single people from all around the world) had a lunch and during our chat we found out we are all on the “typical west coast thing”. We were passing through various weather areas, from those hottest to rainy Grand Canyon. We went for a while on the famous Route 66 which ends in Santa Monica. Right after arrival to Grand Canyon National Park we saw elks. When you see Grand Canyon for the first time, you feel like a small ant and right away you get a goose bumps because of people who are not scared to do anything just to take a good picture. It’s an awesome view that everyone should see if he/she has a possibility do to it. I like cities but nature can take your breath away. We should respect it more.

Durante los días tristes como son los actuales me gusta recordarme los momentos cuando vale la pena vivir. Por ejemplo, los cuando tu problema mayor es tumbarte al lado de la piscina y reservar el viaje a Grand Canyon. La manera más barata para ir a South Rim (la parte más famosa del Grand Canyon) era http://www.grandcanyontours.com/ y no tenía nada de quejarme. Mientras pocas horas te arreglan todo y después te recogen en la puerta trasera de Stratosphere. Conocí a mucha gente single de todo el mundo que viajaban la misma ruta por West Coast como yo. Comimos el almuerzo juntos y continuamos un rato por la famosa Route 66 que termina en Santa Monica. Pasamos por varias zonas del clima, de las más calientes hasta el lluvioso Grand Canyon. Cuando llegamos al parque nacional de Grand Canyon, vimos a los ciervos canadienses. Cuando veis el Grand Canyon por primera vez, os parece que sois las hormiguitas y después de esto te da escalofrío la gente loca que es capaz hacer todo solo para tener una foto buena. Es una vista alucinante que todo el mundo debería ver si tiene la posibilidad. Me gustan las ciudades, pero la naturaleza te puede cortar la respiración. Creo que tenemos que respetarla más.